Vyrůstala jsem na Long Islandu v New Yorku v italské tradičně katolické rodině. Vánoce pro mě byly hlavně Santa Claus, antipasto (italské sváteční jídlo) a krásná světýlka na domech. V Ježíše Krista jsem nevěřila a návštěva kostela obvykle nebyla na pořadu dne. Už v útlém věku jsem si ale byla vědoma existence duchovního světa.
Duchové byli doma často tématem hovoru – jak si hrají se světly nebo shazují věci z polic. Sestra mi vyprávěla o tom, jak se její kamarádi sešli a použili spiritistickou tabulku v domnění, že jde o nevinnou hru. Dívky se tabulky zeptaly, kdo z nich zemře jako první, a dostaly odpověď. Nedlouho poté dotyčná dívka spáchala sebevraždu.
Bylo mi teprve dvanáct, když začalo přicházet něco jako psychické útoky. Měla jsem dva sny, které obsahovaly předpovědi událostí, které se nakonec staly. Tyto předtuchy nebyly nic hlubokého, ale rozhodně byly velmi děsivé.
Dveře k démonům se mi otevřely dokořán, když jsem ve třinácti letech poprvé vyzkoušela tarotové karty během soukromého patnáctiminutové sezení s věštkyní a jejími kartami plnými podivných obrázků. Výklad karet mě zaujal. Nechápala jsem, jak toho o mně může naprosto cizí člověk tolik vědět. Začala jsem vyhledávat další výklady a nakonec si pořídila vlastní tarotové karty.
Se sestrou jsme si je začaly vykládat navzájem. Bylo to návykové jako jíst chipsy. V průběhu dospívání jsem se ponořila do používání dalších věšteckých nástrojů, jako jsou numerologické a astrologické tabulky, andělské karty a runy.
Ale čím dál jsem se touto cestou ubírala, tím víc se mi zdálo, že mě obklopují démoni. V té době jsem to nedokázala takto pojmenovat, ale zažila jsem mnoho děsivých chvil. Cítila jsem, jak se mě dotýkají, a viděla jsem, jak se projevují jako stínové postavy, zvířata a něco, co vypadalo jako lidské bytosti.
Jednoho dne jsem seděla u kuchyňského stolu a hlavu jsem měla položenou na rukou. Když jsem vzhlédla, u dveří do mého pokoje stál démon maskovaný za muže, vysoký a štíhlý. Chvíli tam stál, vrhal na mě skličující chladný pohled a pak zmizel. Jindy mě shodil ze židle, když jsem seděla doma v místnosti s počítačem. Táta byl zrovna ve vedlejší místnosti a ránu slyšel.
V té době jsem pravidelně dostávala i poskytovala tarotové výklady. Někdy jsem při setkání s lidmi o nich dostávala informace (jaksi odnikud) a pak jsem je žádala, aby o tom něco řekli. Byli ohromeni tím, co jsem věděla, a já jsem byla ohromena svou „mocí“.
Když mi bylo dvacet, poprvé jsem komunikovala s mrtvým člověkem. Jedné noci mi ve snu mladý muž se světlými vlasy sdělil, že zemřel při autonehodě. V té době jsem byla svobodná matka a otec mé dcery ji dvakrát týdně navštěvoval. Nějak jsem věděla, že muž ze snu je nějakým způsobem spojen s novou přítelkyní mého bývalého muže.
Když jsem mu o tomto snu řekla, byl zmatený stejně jako já a rozhodl se o tom zmínit své přítelkyni. O týden později mi řekl, že sen dokonale pochopila; onoho mladíka znala a mohla potvrdit všechny podrobnosti, které jsem uvedla. Můj bývalý partner se mě pak zeptal, jestli znám jméno toho mladíka; oba nás uzemnilo, když jsem jméno vzápětí uvedla.
Po této události jsem šla navštívit jedno médium. Žena mi řekla, že i já jsem médium a že můj dar pochází od Boha a mám ho proto, abych skrze něj pomáhala lidem spojit se s jejich zesnulými blízkými. Odešla jsem od ní s vizitkou vedoucí věštecké skupiny a hned po příchodu domů jsem jí zavolala. Skupina mě seznámila s řízenými meditacemi a falešnými nástroji ochrany před temnotou, jako jsou pálení bílé šalvěje a představování si bílého světla kolem sebe.
Mezitím moje tarotové výklady získávaly na popularitě. Poskytovala jsem je v místních kavárnách nebo doma ve sklepě. Začala jsem také provádět skupinové výklady karet u lidí doma, buď kolektivně, nebo formou série soukromých patnáctiminutových sezení.
Často se mi stávalo, že jsem při cestě domů z těchto sezení viděla ve zpětném zrcátku a na dálnici duchy. Jednou v noci jsem při individuálním výkladu zažila znepokojivý zážitek. Začala jsem navazovat spojení s duchovním světem (tzv. channeling), abych získala informace o ženě sedící přede mnou, a démon, se kterým jsem se spojila, se vydával za jejího strýce, který ji a jejího bratra postřelil, když byli ještě dětmi. Udělalo se mi špatně a ta žena se na mě dívala s dýkami v očích, jako bych já sama byla onen strýc.
Nakonec jsem si založila vlastní věšteckou skupinu. Učila jsem různé techniky new age, jako je vyrovnávání čaker, výklad tarotu, způsob, jak se stát médiem, meditace, vyhánění zlých duchů a automatické psaní minulých životů. Nechávala jsem své studenty vytvářet tabulky vidění, aby mohli vizualizovat, co chtějí sdělit.
Líbila se mi myšlenka, že pomáhám klientům splnit přání jejich srdce a komunikovat s jejich blízkými. Žila jsem však v neustálém strachu ze zlých duchů a z toho, co mi udělají. Mezi třicítkou a čtyřicítkou jsem v jedné chvíli obzvlášť intenzivního strachu náhle vykřikla jméno Ježíše Krista. Ne mého duchovního průvodce, zemřelého člověka, nebo anděla, ale Ježíše!
Nevěděla jsem, proč mi na jazyk přišlo zrovna tohle jméno. Ale téměř okamžitě jsem pocítila, řečeno biblickým jazykem, „pokoj, který převyšuje každé chápání“ (Fp 4,7). Tím začala moje cesta k opravdové křesťanské víře. Nevěděla jsem, že jsem hříšník, který potřebuje Spasitele. A neměla jsem ani ponětí, co je to evangelium. Ale věděla jsem, že už nechci být médiem.
Rodrigo CidNa nějakou dobu jsem přestala poskytovat výklady a věštění, ale po čase jsem se k tomu zase vrátila. Věci se skutečně změnily deset měsíců poté, co jsem volala k Ježíši. Pozvala jsem na večeři dobrou přítelkyni. Seznámily jsme se před lety ve věštecké skupině a sblížily se. Dlouho jsme se ale neviděly a já jsem byla v šoku, když začala mluvit o Ježíši a o sboru, který navštěvuje. Pozvala mě, abych přišla, ale zdvořile jsem odmítla.
O čtyři týdny později, v neděli ráno, jsem se probudila se silnou touhou na shromáždění jít. A tak jsem šla, zvědavá, jaká je vlastně církev založená na Bibli.
Zpívala jsem spolu s chválicí kapelou a v momentě, kdy se na obrazovce objevil text „Ježíš mě zachránil“, okamžitě mě to přeneslo k okamžiku, kdy jsem volala k Ježíši Kristu. Začala jsem plakat radostí, protože jsem v srdci věděla, že zachránil i mě.
Když jsem se vrátila domů, Duch svatý okamžitě obrátil mou pozornost na Boží slovo. Potřebovala jsem vědět, co o mém povolání říká Bible. Protože jsem ji neměla po ruce, zeptala jsem se internetového vyhledávače: „Co říká Bible o jasnovidcích?“ Byla jsem v šoku, když jsem našla verše, které v Božím slově na tuto otázku odpovídaly: Například v Páté Mojžíšově 18,9–13 jsou verše, které odsuzují toho, kdo je „věštec přinášející věštby, hadač, … ten, kdo vykládá znamení … nebo se dotazuje mrtvých“. Vyčetla jsem i to, že protože mě Ježíš zachránil, mám vzít svůj kříž a následovat ho, a to i za cenu, že opustím svou práci.
Během následujících deseti let Ježíš změnil mé srdce a můj život tak, jak to dokáže jen on. Už nejsem uvězněná v soukolí technik new age a nekonečném marném hledání pokoje, radosti a naplnění.
Kdykoli dnes mohu, sdílím evangelium – částečně i tím, že se snažím druhým ukázat, jaké démonické temnotě jsem po mnoho let sloužila, a varuji před tím, aby se vydali stejnou cestou. Díky Boží milosti nejsou ony roky promarněné a já mohu svůj varovný příběh využít ke službě jemu a jeho království.
Jennifer Nizzová (Nizza) je křesťanská řečnice a spisovatelka.
Překlad Kateřina Coufalová.
